Diskuse ke knize Nadčasový humanismus, autoři . Vlastimil Podracký, Petr Pasz

Vážený pane Paszi, jsme velice rád, že jste přečetl a posoudil moji knihu. Velice si toho vážím. Níže rozeberu Vaše odpovědi.

 

PP:  Nejdříve bych se s dovolením dotkl některých věcí, které mi na knize vadí. Je to zejména sugestibilnost a snaha přesvědčit čtenáře o své pravdě, aniž nabídnete alternativy.

VP: Ano, to je pravda. Nevím do jakého žánru bych knihu zařadil, je to spíše jakási filozofie než sociologie. Zároveň je to kniha pro širší veřejnost a tím vzniká problém, který možná nedovedu řešit. V této oblasti jsem volil tuto formu. Nemám prakticky s kým v knize polemizovat. Stavím se proti stávajícím modernistickým filozofickým schématům a těžko se mohu na někoho odvolávat.

 

PP: Kniha je homogenní, konzistentní a pevná ve své logice. Základním a často používaným pojmem je nepřirozenost, ke které se člověk dostal svým vývojem. Ovšem zatím vědou nebyla zjištěna ani jeho přirozenost, natož abychom mohli hovořit o nepřirozenosti, bodu nepřirozenosti apod.

VP: Nemluvím o lidské přirozenosti. Můj pojem přirozenost je širší. Přirozenost znamená v mém pojetí souhlas s přirozenými principy. Přirozené principy vysvětluji jako ideální bytí. Prostě jsou a existují nezávisle na nás a mají svoji vnitřní racionalitu. Nepřirozené je to, co je výplodem „pýchy rozumu“ tedy to, co nezapadá do žádného přirozeného principu. Bod nepřirozenosti nastal, když člověk opustil přirozené principy, překonal je a řídí se převážně jen  svým rozumem. Diskuse o přirozených principech už vůbec ve svém základu platónsky pojatého rozdělení jsoucen je jistě základní věcí.

 

PP: Humánní vyznění knihy, s jasnou snahou pomoci a nabídnout řešení je nabíledni. Rovněž pojem dekadence je jasný, stejně jako je jasná stavba celé knihy. Otázka s dekadencí je ta, zda tato nevzniká pouze dočasně, jako důsledek naprosté otevřenosti  a relativní svobody, kterou už člověk v současné době má.

VP: Dočasnost dekadence je sice možná, ale můžeme se přít jaké mechanismy by ji překonaly spontánně? Myslím si, že takové nejsou. Proto asi bude jedinou cestou zase jen lidský rozum obdařený starostlivostí o budoucnost.

 

PP: Právě myšlenka takto vámi pojatého nadčasového humanismu se v celé knize jakoby nebyla schopna právě onen nadčasový postoj zaujmout. Je zde takové zahledění do přítomnosti, že to překračuje až únosnou mez.

VP: To je samozřejmě možné, že se příliš zaměřuji na přítomnost. Ale pro nadčasový postoj je 7 bodů. V knize možná ještě nejsou dobře definovány, ale na webu jsou jasné, viz: www.nadcasovy-humanismus.cz . Možná by stály za kritické zhodnocení samy od sebe.

PP: Možná se vám zdají má slova příliš tvrdá. Ovšem říkal jste, že jste kritiku na knihu ani recenzi neměl ani před ani po jejím vydání a lidé většinou na vaše myšlenky jen kývali. Také ta otázka , že průměr v lidském kolotání a snažení je to, co vás vede k některým úvahám. Říkáte lidé žijí tak a tak a to není dobré, lepší je konzervativní přehodnocení a návrat k tradičním hodnotám, k čemuž ovšem reálně zřejmě nedojde, i když většině lidí by se zřejmě žilo klidněji, spokojeněji.

VP: Jestli nedojde nebo dojde, nevíme. Já se pouze snažím, aby došlo. Nevidím jen co je dobré pro jednotlivce, ale co je zapotřebí udělat pro kontinuitu civilizace a fyzické existence.

 

PP: Ovšem moc se nezmiňujete o panující hierarchizaci v lidském společenství. Lidé jsou dnes rádi, že mají práci a své nadřízené musí v zásadních existenčních otázkách poslouchat, aby o ni nepřišli. Hovoříte o blahobytu na planetě, kde stále ještě většina lidí žije v chudobě.

VP: Neřeším problémy zaostalého světa, neřeším ani problémy celého světa. Řeším problémy, které pojímám jako evropské, ale většinou spíše jen české. Pouze se snažím pro Evropu a Česko vytvořit nějaký vztah k vnějšímu světu. Je to vztah jakéhosi oddělení, samosprávy jednokulturních celků. Vycházím také z reality současného věta, ve kterém vidíme, že zasahování do jiných zemí je spíše na škodu. Většina pomoci se rozplyne a ve stále se množícím zaostalém světě už nelze vůbec řešit nějaké věci podle našich představ. Dokonce naše představa humanity není pochopena.

 

Vážený pane Paszi, nevím, zda tuto diskusi třeba neumístit na web Filosofického klubu a zařadit do větší diskuse.

Jsem velice rád diskusi s Vámi a těším se na pokračování.

 

Zdraví Podracký

 

 

From: Petr Pasz [mailto:ppasz@volny.cz] Sent: Thursday, February 25, 2016 12:47 PM To: Vlastimil Podracký Subject: diskuse k Vaší knize

 

Vážený pane Podracký,

 

Děkuji Vám za zaslání Vaší knihy Nadčasový humanismus, kterou jsem přečetl a ke které, budete-li chtít můžeme vést i delší časově neomezenou diskusi.

Nejdříve bych se s dovolením dotkl některých věcí, které mi na knize vadí. Je to zejména sugestibilnost a snaha přesvědčit čtenáře o své pravdě, aniž nabídnete alternativy. Kniha je homogenní, konzistentní a pevná ve své logice. Základním a často používaným pojmem je nepřirozenost, ke které se člověk dostal svým vývojem. Ovšem zatím vědou nebyla zjištěna ani jeho přirozenost, natož abychom mohli hovořit o nepřirozenosti, bodu nepřirozenosti apod. Humánní vyznění knihy, s jasnou snahou pomoci a nabídnout řešení je nabíledni. Rovněž pojem dekadence je jasný, stejně jako je jasná stavba celé knihy. Otázka s dekadencí je ta, zda tato nevzniká pouze dočasně, jako důsledek naprosté otevřenosti  a relativní svobody, kterou už člověk v současné době má. Právě myšlenka takto vámi pojatého nadčasového humanismu se v celé knize jakoby nebyla schopna právě onen nadčasový postoj zaujmout. Je zde takové zahladění do přítomnosti, že to překračuje až únosnou mez. Možná se vám zdají má slova příliš tvrdá. Ovšem říkal jste, že jste kritiku na knihu ani recenzi neměl ani před ani po jejím vydání a lidé většinou na vaše myšlenky jen kývali. Také ta otázka , že průměr v lidském kolotání a snažení je to, co vás vede k některým úvahám. Říkáte lidé žijí tak a tak a to není dobré, lepší je konzervativní přehodnocení a návrat k tradičním hodnotám, k čemuž ovšem reálně zřejmě nedojde, i když většině lidí by se zřejmě žilo klidněji, spokojeněji.  Ovšem moc se nezmiňujete o panující hierarchizaci v lidském společenství. Lidé jsou dnes rádi, že mají práci a své nadřízené musí v zásadních existenčních otázkách poslouchat, aby o ni nepřišli. Hovoříte o blahobytu na planetě, kde stále ještě většina lidí žije v chudobě.

 

Toť pro začátek naší diskuse, ač by bylo možno pokračovat dále a dále. Neberte mou kritiku osobně, i když se to mnohdy nedá a čekám na Vaší odpověď.

 

Petr Pasz

 

Tento email byl odeslán z počítače bez virů, chráněného programem Avast. www.avast.com

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *