Boj a bohorovnost, autor: Petr Pasz

 

Boj a bohorovnost

 

Rozděleno do 12 bodů,15 stránek

 

1/ Podstata a způsob boje

 

Od počátku života šlo v boji o přežití vždy převážně o dvě rozhodující věci – o rozmnožování a potravu. Ale co když je sex a množství nasycení na planetě v podstatě teoreticky nasyceno, možná k tomu může jednou dojít i úplně. Bude boj pokračovat? Pravděpodobně ano. Boj se jen v globálním měřítku přesune do jiných dimenzí. Nejen o to mít více sexu a stále lepší a zdravější potravu. V genech je dáno i soupeření jako takové. Důvod si člověk vždy najde. To, že by lidé přestali brát soutěž jako nutnou k životu, lze při současném stavu poznání vyloučit. Je však možné, že se konkurence stane objektivně zbytečná. Pak by se muselo přehodnocovat vše. Uvažujme o obojích variantách. Boj se vede od nejprimitivnějších způsobů – ještě dnes o zápas pěstmi po sofistikované války přes sport ve fyzickém slova smyslu, ale jde i o to, že zápolení myslí v oblastech ducha nabírá stále vyšších, hlubší a širších souvislostí, stále se rozšiřuje počet lidí, kteří se na tomto konkurenčním duchovním poli angažují. Problém zůstává v tom ekonomickém poli, jak uživit to, co je hodnotné, ale nemá praktický užitek a třeba ve svém vyústění k němu ani nesměřuje. Může pomáhat vše duchovní konkrétnímu materiálnímu? Existují i lidé, kterým říkám zmaterializovaná nádhera. Není jich mnoho, jsou vzácní. Tenze, která boj doprovází po vítězství či prohře odchází. Období, kdy člověk bojuje, se střídá s obdobími, kdy vládne klid a rovnováha. Člověk je v každodennosti v té či oné míře téměř neustále nucen o něco usilovat, někam se posunovat, pokud ustrne, je to předzvěst čehosi neblahého. Bojovat třeba se sebou samým a snažit se nevzdávat život do posledního okamžiku by mohlo být prvořadé lidské snažení.

Boj od určité úrovně nepostrádá taktiku a zase od další vyšší úrovně ani strategii, rafinovanost, masky, léčky, lež, lákání na líbivost a pokoušení tak, aby se soupeř dal obloudit, jsou staré jako boj sám. Úspěch často závisí na umění jak podsouvat soupeři hrané a nastavené tak, aby úspěch taktizujícího mohl být zaručen. Proniknout vrstvami takto postaveného záleží na schopnosti analýzy a vyhodnocení. K této taktice se používá všeho, co se dá a lidská vynalézavost zde nezná mezí. Jen čistota srdce a mravní pevnost mohou odolávat spolu s jasným rozumem a dostatkem zkušeností. Mnohé závisí na tom poznat protivníka či protivníky, pokud ho známe a čím lépe, tím spíše ho můžeme zasáhnout. Výzvy k primitivnímu boji, pokud se ovládáme, můžeme odmítnout a vyzývající protivník se možná podiví, ale brzy zapomene či se zachová tak, aby nám to nebylo na újmu. Horší je to s připravenými a sofistikovanými boji, zvlášť když se nám bojovat nechce či se nám to nehodí. Dlouhodobý boj je otázkou času, nezřídka peněz, úsilí atd. a mnohdy i jeho výsledky jsou sporné i v případě vítězství. Jsou-li jasné cíle boje a jsou-li soupeři cílevědomí a používají-li znalosti zákonitosti bojů, jsou k boji dobře připraveni. Dnes se boj převážně přenáší do sfér, kde není tak citlivý a kde fyzické ohrožení tak nehrozí. A ti, kteří už nechtějí bojovat za cizí ideály, pro své peníze mají pravdu v tom, že boj, či spíše války s ní související jsou krajní nutností, není-li už jiného řešení. Lidé jsou tisíciletými spory unaveni a otráveni a dnes málokdo jde do boje-války, když lze bojovat na jiných polích, za jiné věci a přitom onu potřebu bojovat podobným způsobem uspokojovat. Daleko více ženy bojují o muže, než muži o ženy. Muži často berou ženy, tak jak je jim život přinese a dá a mají větší či menší štěstí, ženy hodně o mužích přemýšlejí, vzhledem ke své reprodukční úloze vybírají, ovšem o lásce jako takové mohou svědčit obojí pohlaví stejně vydatně. Láska není jen boj, i když v jejích podobách tento jistě zaujímá jedno z předních míst. Ovšem v prožívání, jak je dáno, daleko intenzivnější je pocit hladu, i když i tento můžeme vůli ovládat. Bez sexu se dá vydržet, ale jíst a pít musíme. Umění lásky, sexu a stravování bylo vždy pokládáno za mimořádné schopnosti, i když vzhledem k četnosti a k tomu, že se tedy dotýkají téměř každého a učit se jim tedy může v podstatě každý, nejsou zde měřítka kladena tak vysoko jako umění obecného uvažování, vzácné moudrosti apod. Ono postmodernistické Anything goes, které stále ještě platí jako by bylo schopno vyloučit i nutnost boje. Ale boj stále trvá, podíváme-li se pod povrch, jen jevová stránka může budit často zdání jeho vyloučení. Rovněž mnohá zmatečnost, tam kde nevládne logika, exaktnost, technika a věda je příznačná pro mnohé projevy a světy lidí. Napětí a boj, který trvá od počátku mezi samčí a samičí, v lidském světě mezi ženskou a mužskou podstatou se vždy týká v první řadě rozmnožování. S tím související otázky sexu, tak v poslední době často přemílaného sexismu, gender otázky, odchylného pojetí sexu v homosexualitě či homosexualismu, lásky bez sexu a sexu bez lásky, což vše příroda připouští, se jeví vzhledem k vymírání v euroatlantické civilizaci jako otázky, které jsou odsunuty na druhou kolej. Problémy, které vidíme v otázkách prostituce, porna, vysouvání sexu mimo oblast ložnic a reálného sexu do virtuální reality, mediálního pojímání by měly být posuzovány vždy ve vztahu k rozmnožování, pokud nechce být euroatlantická civilizace nahrazena ve svém postavení primitivnější, ale přírodně stabilnější enklávou z jiné, další oblasti světa. Právě promyšlená politika ve vztahu k rozmnožování může snad bílou rasu zachránit. Planeta je s to uživit 25 miliard lidí, což už je nejvyšší čas pro jasnozřivý odhad v čase. Jestli více sexu, méně sexu, kdy a kde, tak aby se rodily děti, nechme na odbornících. To se týká zejména Evropy. Jak někteří říkají, řešit to organizovaným vpádem barbarů do stařičké paní Evropy, je bezohledné, bez znalostí evropské situace a Evropa si to musí řešit sama. Za staletí své novodobé historie si je i toho schopna. Hraje zde velkou úlohu odhad pro čas, čili nic neuspěchat, ale ani nezaspat. Boj se i zde odehrává pod povrchem, kde je dobré proniknout a nedat se zviklat povrchními jevy, byť by byly sebenápadnější a sebesugestivnější. Kde leží větší část pravdy v souboji pohlaví, zda na mateřské ochranitelské, které je umožňováno stále více, nebo na jakoby jasnější a logičtější stránce mužské, která má v životě povětšinou jiné úlohy a je vystavena více světu všanc, se uvidí, až se trochu změní a těmto pozicím přizpůsobí svět.

Jde ještě o otázku vnitřního boje, boje se sebou samým, kterému je člověk vystaven často, je v tomto bojů vítězů, kdy člověk může říci, že vyhrál boj nad sebou samým? Tento boj může být úporný, sebeničivý, drásající i pro otrlé a člověk ho často podstupuje, protože ho prostě podstoupit musí. Tak dává osud, životní okolnosti a není před tímto vnitřním bojem úniku a lze najít řešení v sebepoznání, sebezdokonalování, vytváření stále lepších vztahů s lidmi, i tam, kde musí jít na dřeň sebe sama a nastavit si zrcadlo tak, aby sebenáhled nebyl zkreslující.

Co když se k boji, jak vnějšímu, tak vnitřnímu už nedostává sil, obvykle člověk vydrží produkovat energii i na těch místech a v těch životních situacích, kde by to u sebe ani neočekával, ale dejme tomu, že vnitřní slabost a bezmoc je takového druhu, že bojovat prostě nelze. Pak je dobré oddat se citu, nejlépe lásce a to lásce zralé, lásce bez konfliktu, i pouhé zamilování může být řešením. Oddat se třeba jedné jediné hvězdě na svém nebi a pro tu dělat všechno a na boj prostě zapomenout, pokud to jde. Ale patří k zákonitostem života, že vás bojovat donutí, i když sebevíc nechcete. Musíte bojovat i proti své vůli. A jde třeba o váš každodenní život. Vyhnout se boji je povětšinou velmi moudré, ale někdy to prostě nejde, pokud chcete obstát se ctí sami před sebou a bojujete ne kvůli sobě, ale kvůli někomu či něčemu na čemž či na kterém vám záleží více než na sobě samém. Pak boj smysl má. Má i své zákonitosti, je třeba ovšem dobře odhadnout své pozice a možnosti a nebojovat pokud jde o boj marný. Nebojovat vůbec má hodně společného s bezmocí, která jako vnitřní stav duše je věcí hroznou, ne však nepřekonatelnou. Mnohdy ve chvílích bezmoci, ale často i rocích odevzdání se této ráně osudu, se musíme zařídit tak aby život byl žit a přes nesčetná třeba každodenní utrpení a setrvávání třeba na okraji společnosti či v trvalé nemoci přizpůsobit a bojovat i s onou bezmocí, pokud to třeba jen trochu jde. Když se cesty bortí, vždy jedna a to ta, kterou jdeme při nesnázích osudu, zbývá.

 

2/ Bohorovnost jako předzvěst úpadku

 

Lidé, kteří se odnaučili v životě bojovat, aniž by tomu byli vnějšími okolnostmi přinuceni, se blíží ne stavu klidu a pohody, ani stavu, že se jich, pokud neudělají příliš mnoho chyb, bude svět dotýkat tak, že se důsledkům toho, jak se vyvíjí, budou moci vyhnout, ale stavu blahosklonné bohorovnosti, která může mít nežádoucí účinek nejen pro ně osobně, ale v širším pohledu i pro společnost, ve které se nacházejí. Bohorovná společnost je odsouzena k úpadku a končily tak civilizace, které v sobě nenašly zdroje pro vývoj nebo obnovu, obrodu. Vždy je dobré bouřit se a revoltovat, nacházet v dalších generacích něco nového, než se nechat, zhloupnout starší generací, která může být ve svých důsledcích, a často bývá hloupější, než generace nastupující. To vůbec neznamená nepřihlížet k moudrým odkazům minulosti a k tomu hodnotnému co dřívější generace přinesly. Jen umět vybírat. A nezapomínat na to hodnotné, co stojí za zapamatování. Bohorovnost nastává v boji tam, kde se lidé začínají dotýkat oblak, aniž by přihlíželi k tomu, že stojí na pevné a mnohdy drsné a kruté zemi. Opojeni sami sebou, idejemi, svými představami, které se obvykle nenaplní a lidé procházejí zklamáními bez útěchy. Útěk je možný mnohými cestami. Bohorovnost je útěkem jedním z nejsnazších a nejlacinějších. K bohorovnosti lze utíkat tehdy, kdy si člověk může myslet, že dosáhl svých cílů, že má své poslání či úkoly splněny a nechce si dávat další a nové. Snad i to, že si myslí, že cíl je tak v dohlednu, že úspěch neuteče, ho může vést k bohorovnosti a bojovník bývá často zklamán. Spokojenost vlastního ega je potřebná, ovšem málokomu se ji podaří udržet od okamžiku, kdy je vytýčená jako cíl do doby, kterou si člověk přeje. Nejlépe je mnohdy se pohybovat vědomě v rámci znalosti svého ega ke schopnosti toto ego odložit a věnovat se věcem, lidem a entitám mimo mé ego pro ně samé. A pak se třeba zpět do svého ega vrátit, je-li potřeba. Souvisí to se schopností sestoupit co nejlépe do sebe sama i se schopností na sebe sama úplně zapomenout a věnovat se věcem vnějším. Toto může být řešením před bohorovností, úpadkem a to nejen u individua, ale i civilizačním. Euroatlantická civilizace je tak promyšlena, v takovém stavu, že by se měla věnovat tomu co jí tíží nejvíce a pomalu přecházet od konzumního světa ke světu materialisticko-duchovnímu v tom nejširším pohledu a světu planetárnímu se věnovat tak aby ochránila své zájmy.

 

3/ Vytlačování boje do mediální sféry a do virtuální reality

Jde v zásadě o dobrý postup. Člověk, který sleduje akční filmy či porno si v současném světě ani moc nemůže brát inspiraci z tohoto pro svůj každodenní život, protože je hlídán tak, že každá násilná smrt v běžném životě je sledována, zase medializována a na ty oblasti, kde teče reálná krev, je společnost čím dál citlivější a i politické reakce jsou mírnější. Vše je hlídáno počítači, policií, k tomu aby bezpečnost pro lidi byla co nejlepší. Samozřejmě existuje spousta nesváru, střetů násilných, kde reakce jsou prudké a je třeba hlavně pevných nervů. Člověk je od přírody bojovník a vytlačování boje do oblastí, kde si lidé reálně neubližují, je chvályhodná a dobře promyšlená věc. Že to má negativní vliv na děti a mládež je pravda pro jejich současný život v dětství a mládí, ale tito lidé se dostanou do reálného života a začnou pohlížet na sledování boje, který se jich netýká jako na zábavu. Dochází k oddělení reálného života a světa představ, imaginace, i když opičí komplex svádějící k napodobování zůstane ještě dlouho neodstranitelný a rozdíl mezi napodobováním a inspirací je velký. Rovněž tak komplex Velkého bratra, který dříve směřoval k politicko-společenské sféře, kdy vše mohlo být ovládáno z jednoho centra, se v realitě zhroutil. Nynější obavy z řízení reálných procesů z centra v rámci vyspělé technologické civilizace při znalosti lidské povahy nemusejí být liché. Ovšem lidská vynalézavost a důvtip jsou schopny překonat i tento problém. Kam se mediální svět a svět virtuální reality budou ubírat těžko předvídat. Je ovšem faktem, že na těchto dvou světech je většina lidstva závislá. A je skrze sofistikované systémy, které tyto dva světy obsahují ovlivnitelná. Věřme i zde v dobré.

 

4/ Boj perem

Všechno má svůj počátek i konec v realitě. Proto i boje vedené mimo realitu s ní tak či onak souvisí a do té či oné míry ji obrážejí. Intelektuální boj ovlivňuje tu část lidí, kteří v mnohém a o mnohém rozhodují i v reálné sféře, takže tento boj by měl být odpovědný. Boj perem je důležitý, protože důležitost psaného nezaniká. Řeči se vedou, zanikají, rétorové jsou potřební, ale pokud neexistuje písemný, obrazový a zvukový záznam, tak dnešní člověk již není zvyklý přenášet stovky příběhů na své potomky a tak dnes již myšlení a pokračování života s odkazem na minulost moc takovýmto způsobem nefunguje. Čili i sdělnost skrze psané slovo, psané myšlenky, třeba formou dokumentu či jiné psané literární formy bude mít ještě dlouhou dobu svoji platnost a snad jen v současné době intelektuální lenost a ve značné míře i ztráta schopnosti se koncentrovat vede k tomu, že psané slovo již přece jenom není tak populární jako v minulosti. Více je nahrazují audiovizuální prostředky, telekomunikační prostředky, počítačová technika v nebývalém rozsahu, i když počítače jsou tu již od roku 1940 a patřily dlouhou dobu odborníkům a dnes se již snaží o takovou jednoduchost, aby byly pochopitelné i dětem 2 letým, které si s nimi i hrají. Ona snaha o to aby vstoupily tyto prostředky do života co nejmenším dětem má převážně dobré stránky, a na těch stinných je třeba pracovat, aby se odstranily. Boj perem, či lépe řečeno boj skrze záznam vždy bude záviset na kvalitě, inspiraci, schopnosti přinášet nové a nezapomínat na to co minulost dobrého přinesla. Je dobré si také říci, co může vše přinést jedno obyčejné kliknutí na počítači. Od kliknutí se odvíjejí super složité systémy a boj a napětí mezi počítačovou nabídkou a poptávkou. Dnešní obyčejná PC jsou konstruována tak, aby je byly schopny ovládat děti na nižším stupni základních škol. Rozvíjí se technická tvořivost a děti jim dávají přednost před ostatními prostředky získávání znalostí, kterými jsou obklopeny. Psaní jako činnost často nebývá označovaná jako práce. V době bulváru a braku často oprávněně. Přesto kromě řeči ústní, psaní písmem, vyjadřování se symboly a čísly zůstává snad kromě zvukového a obrazového záznamu jediným možným způsobem jak sdělovat a vyjadřovat myšlenky či vůbec to co ze sebe chceme ostatním rozdat. I to co skrývá oblast nemyšlení.

 

5/ Boj, hodnocení boje a rozhodčí.

Ten, kdo stojí nad bojem, mu musí rozumět, znát jeho pravidla a mít od boje distanci. Obvykle nemůže být boje účasten. Hodnotit boj může každý, ale uznáváni bývají zejména skuteční znalci. Není podmínkou, že rozhodčí musel být dříve v boji účasten, zůstává často nad věcí trvale. Hodnocení života jako boje bývá lidmi odsouváno tak, aby jej bylo možno nahlížet s odstupem času. Jen skutečně velmi prozíraví lidé dokážou odhadnout, co se z boje vyvine ještě za času přítomných. Jasnozřivost v odhadu budoucího, vycházející z reality, kde je spousta neznámých je v rukou skutečných mistrů. Konečné posouzení individuálního životního boje i boje skupin zůstává v rukou Toho, který nás zkouší. V křesťanském pojetí tedy Učitele-Mistra a Nejvyššího. Prohlédnout onen životní boj se vším všudy v globálním pohledu ze všech hledisek se zatím zdá být pro lidské nemožné. I věda, zejména pro krátkou dobu své existence teprve otevírá svá vrátka. Řemesla, náboženství, umění, filosofie, tělesná zápolení jsou tu mnohem déle. Hledání pravdy je tu od počátků lidského bytování a nevyhýbá se mu ani dnešní doba, i když pronikání do řádu chaosu je pomalé a obtížné a nyní se zdá, jakoby každá entita měla svůj vlastní řád a k nějaké konečné syntéze v jednotném řádu bylo hodně daleko. Které vědecké odvětví, která disciplina lidského myšlení a činění, by k takové syntéze měla klíč, je těžké dnes predikovat a říci. Ovšem víra v takovou syntézu by ochabovat neměla.

 

6/ Pravidla boje a boj bez pravidel

 

Boj si často vynutí svá pravidla svou povahou. Pravidla bývají všeobecně respektována, protože jejich porušení znamená vlastní ztrátu. Jsou zde i pravidla v rámci her, při kterých se bojuje. Ta jsou nastavena uměle a je na každém účastníkovi hry, aby pravidla dodržoval, chce-li se hry účastnit. Mnohdy se pravidla boje vytváří až v jeho průběhu, každá ze stran touží po vítězství, příměří jsou často taktická, podle toho jak to které ze stran vyhovuje. Odstranit příčiny sporu znamená odstranit příčiny bojů jako takových a toho zatím není současná planeta schopna. Boj, který se odehrává bez pravidel, je vzhledem ke své chaotičnosti a tam, kde taktika i strategie selhává, bojem zvláště zdlouhavým, křiklavým ve své nelidskosti a spoléhající na vítězství toho primitivního co v každém člověku bezpochyby existuje. Sofistikovaný a technologiemi podporovaný způsob boje je bojem rozumu, ale opět nelidský ve své odtažitosti od konkrétního člověka. Pravidla boje si život určuje i tam, kde se na povrchní pohled zdá, že o boj nejde. Láska, cit, sdělování skrze hluboce procítěné umění, empatie – oblasti, kde se relativně rozum příliš neuplatňuje, mají svá pravidla, jen je mnohdy hledat a najít. Mnohá existují ovšem od pradávna, těžko se o nich hovoří a mnohdy je lépe nezveřejňovat. Protože jsou snadno zneužitelné. Ve věku, kde je vše otevřené, si člověk uchovává svá tajemství, nechodí se vším na trh, protože je to jednak nerozumné, jednak se to nehodí a není to vhodné. Navíc v onom skrytém a skrývaném je velká síla a energie, která člověka může vést kupředu a pozvedávat, mnohdy úplně ze dna.

 

7/ Ideje a boj

Je podstatný rozdíl v boji idejí mírovou cestou a pro ideje pokládat život. Ideje jsou obsaženy v náhledu na svět, ve víře a v mnoha oblastech, které člověk od počátku vyvinul a zabydlel se v nich, ale převážně se dnes bojuje o materii, zejména když se zmíněnými oblastmi souvisí. Existuje myšlenka, prožitek, představa pro kterou by dnes mohl člověk dobrovolně a násilně umírat – Bůh, láska, moudrost, smysl či jiné hodnoty? Ať si každý odpoví sám. Život bez hodnot je pouhé přežívání a jen dobrým jídlem, sexem a smíchem toho mnoho nevyřešíme. Zvlášť v boji musíme klást důraz na lidskou hierarchii a hierarchii hodnot, která může být individuální, ale i skupinově sdílená. V hierarchii, která se utváří ve společnosti jako určitý společenský žebříček, hrají pro konzumenta jak materiálních statků, tak duchovních hodnot rozhodující roli nejen šéfové, manažeři, ale také tvůrci, celebrity nezřídka interpretační. Pokud člověk chce opustit hierarchii takto danou, může toto volit, ale se všemi důsledky, které z tohoto kroku vyplývají. Přibude mu svobody, nezávislosti, ale zřejmě i ubude financí, onen self-made-man už zdaleka tak neplatí jako v minulosti, kdy byl zde úspěch reálně možnější. Tito nezávislí to mají o to těžší, že nejsou v obecné známosti a vztahy mezi lidmi nejsou takové, které by takto se orientujícím přály. Pokud ovšem věříme svobodně uvažujícímu duchu v kterékoli oblasti lidské činnosti, bude těchto lidí potřeba. U hierarchie hodnot je třeba dbát přirozeného lidského uspořádání – t.z.n. člověk na základě své práce vydělává pro sebe a svou rodinu, musí si zajistit normální potřeby, tj. potravu, střechu nad hlavou, sex a to, co považuje za hodnoty, které tyto základní hodnoty přesahují. Je třeba se zamyslet nad otázkou sexu v případě prostituce a porna – co mají dělat ženy, které se živit musí a nejsou schopny se uživit hlavou či rukama, volí tedy tuto formu. Nebo se tak živí z mnoha jiných různých důvodů, ale je to jejich svobodná volba a většinou jejich příjmy nejsou nikterak malé. Pokud by tato forma ponižování ženy, protože o to zde také v mnohých případech jde, se měla změnit, musela by se změnit společnost ale i člověk sám a toto nejstarší řemeslo by v nějakém ideálním státě mohlo zaniknout, ale změna člověka v oblasti pudů, instinktů, reflexů u úrovní, kde se ani takové otázky nekladou a vše probíhá automaticky a každému je jasné, jak to chodí a nikdo nad tím nějak zvlášť nebádá. Mezilidské vztahy, třeba vykultivované na úroveň, kde vše je daleko výše a jinak se ovšem ani zde nemohou zbavit primitivního, animálního základu, protože člověk je zcela zvláštní zvíře, ovšem přece jenom zvíře.

Právě ve víře v ono animální, ať už pod různými pláštíky schovávané či obalené já, či v nějaké zdánlivě přirozené, civilizacemi nezkažené já, na tom jsou postaveny všechny doktríny válek, ale přitom osud světa se ubírá jinými cestami. V době atomových, vodíkových, neuronových zbraní a dalších zbraní hromadného ničení faktická nemožnost zvítězit na frontě válečné zejména mezi největšími světovými hráči, se vše posouvá do oblasti finanční podporované politikou, která má ovšem chabé rysy. Je rozdíl mezi konkurencí, přirozenou soutěživostí a animálním bojem. Právě ono zatím v současné době neprobádané, ale jistě existující pole mezi bojem, soutěživostí a harmonií, které jsou všechny skutečné, reálně existující oblasti lidského života by stála za probádání. Kontrola nad těmito 3 oblastmi v individuálním lidském životě i v životě společenském by neměla být ztracena. Kéž by nešlo o boje, kdy by se ztrácely lidské životy, ale o boje srdcí, myslí, lásky, jiných hodnot o které je dobré usilovat. Tam, kde animálnost je civilizací kultivována a přiváděna do řeky a jejího koryta, tak aby ústila v moře skutečného lidství. Lidství bohatého, plného, naplno žitého, bez přetvářky, masek, falše, úzkosti, strachu, obav, očištěného v mezilidských vztazích tak, aby si lidé mohli navzájem říkat vše otevřeně. Je to jistě idealistická představa, ale bez idealismu, zvláště kreativního se těžce žije. Otevřenost a idealismus jsou předpokladem k tomu, aby se lidem žilo lépe. Vše se pochopitelně odehrává i na jiných rovinách s tím vším co minulost, ale i současný život přináší, kde úlohu hraje nerovnost, bezcharakternost, mámení financí, zpuchřelost a neřestnost ega, vše to co přináší život po stránce bez vlastního výběru a volby. Někdy se jen lze smát, když si uvědomíme, co si jednotlivé ego samo o sobě myslí a jak podle toho jedná. Ale to vše je záležitostí osudu, který člověk prozatím neumí uchopit do svých rukou, a uniká mu mezi prsty spousta toho, co mu možná budoucnost dá a zúročí, pokud cestu neztratí. Taky jde v boji idejí o záležitosti vlivu, kterému člověk podléhá a kterému při nedostatečné duchovní odolnosti nedokáže říci dost, případně ne. Žádný boj nelze vést neustále, vedlo by to k zhroucení bojovníků a je to nereálné, důležité jsou přestávky v boji a odpočinek. K tomu musí člověk hledat takové pole, které je pro něj vhodné a vybrat si je. Ideje, za které lze bojovat lze nalézat v sobě, inspirací z přijímaného, či mnohé z nich jakoby létaly kolem, jde jen o to je zachytit a jsou to stále mé ideje. Nelze zapomínat na Boží vnuknutí, na onu Božskou jiskru. Do boje by se člověk neměl nechat strhávat, ale vždy pečlivě a moudře volit, zda má boj idejí smysl.

 

8/ Rozdíl mezi bohorovností a nadčasovou moudrostí

Bohorovnost je ustrnutí bez znatelného pohybu, bez přemýšlení, se snahou věci ustát a udržet na stejném místě, protože nám tak prostě vyhovují. Je to snaha udržet život beze změny, což možné není. Není vše závislé na naší vůli a rozhodování. O mnohém rozhodují jiní lidé a Bůh. Takže vypjatý individualismus, ke kterému bylo lidstvo hnáno, coby ke spásonosné myšlence řešením není. Nadčasová moudrost je věc jiná, sice vychází z momentálního, ale odhlíží od něj, protože poznalo věci časné a rozumí jim, to jí dovoluje povznést se nad časné a soudit z nadčasového hlediska. Začlenit se do proudu řeky a nechat se jim vléci dělají jen hlupáci, i když třeba sebevzdělanější. Na druhé straně, člověk nadaný rozumem a schopný nadčasového pohledu, by si neměl hrát na Boha. Jinak bude ve své individualitě i celkově jako zástup ponížen. Leč Boží cesty jsou nevyzpytatelné. Platí to zejména o vědě, jejíž horizonty se stávají stále dosažitelnějšími a stále se zároveň posouvají.

9/ Bohorovnost a klid a pohoda

Je třeba mezi bohorovností, která znamená odmítnutí boje, bez kterého není možný vývoj a klidem a pohodou rozlišovat. Klid a pohodu si člověk zařizuje pro vlastní osobní život a může být řešením jeho osobních problémů. Může jít třeba jen o určitý druh sobectví a ignorance. Ovšem život v klidu a pohodě je naprosto legitimní a nelze ho odmítat apriori, aniž konkrétního člověka známe. Je třeba ovšem mít na paměti, že uzavření se do tohoto světa může vést k otupění vůči světu skutečnému a třeba i odtržení od reality, které tím, že se uzavřeme do tohoto svého uměle vytvořeného příbytku, přestáváme rozumět. Svět si nás vždy najde a má na to nesčetně mnoho pák. Svět iluzorní, svět našich představ, kdy prostě se snažíme žít tak aby bylo vše podle nás, se vymyká realitě, která nás vždy překvapí a vše bývá jinak, než jak si naplánujeme, představujeme, snažíme se ovlivnit vůli svého ega. Ke světu klidu a pohody patří obvykle pravidelnost, obvyklost, zvyk, opakování a opakovatelnost, dodržování ustáleného rytmu. Tyto zásady nejsou na škodu ničemu, pokud se člověk jimi nenechá zotročit.

Napětí a uvolňování napětí je něco, co je s bojem neodmyslitelně spojeno. Je možné zde i umělé řízení, založené na znalosti lidské psychiky. Jde mnohdy o psychologický a intelektuální vhled do duše druhých. Obvykle se o něm hovoří jako o částečném tajemství. Říká se, nelez lidem do svědomí a přitom je mnohdy posláním některých lidí být svědomím druhých a svým způsobem toto zpracovávat po svém. V otevřené společnosti, která je otevřená nejen co do názvu a proklamace by mělo být toto naprosto přirozené. Jenže co nánosu falše, pokřivené morálky, vztahovačnosti, osobních půtek, nenávistí, záští, závistí je za tím vším. Otevření a svobodní lidé se často stávají terčem všeho tohoto. Toto jako by čas nesl neustále sebou po tisíciletí vzniku civilizací, jako by toto vše neodcházelo a lidé se v tomto neměnili v závislosti na kladení důrazu na hypertrofii svého ega. Vyvíjí se leccos, ale člověk ve své podstatě jako by ze stromů právě slézal a ne se na ně měl vracet. Toto ve své většině. Často se hovoří o tom, že rozum zklamal, ale on vpravdě nedosáhl ani svého reálného počátku v praktickém uplatnění u těch, kteří nemohou či nechtějí chápat. Ale buďme optimisty, člověk je vynalézavý, tvůrčí a chytrý a budoucnost má před sebou otevřenu. Jen to nastavení vlastního zrcadla sobě samému, schopnost kritické reflexe a sebereflexe, přílišného zaujetí sebou samým, neschopnosti kontrolovat svou agresivitu a afekty, nesebekritičnost, nedostatek smyslu pro rovnováhu ve své globálnosti lidství, přehlížení druhých, přemíra egoismu, nedostatek altruismu, nutkání vždy někomu stranit, protože mám nedostatek sebepoznání a musím být ovlivňován, abych se ve světě neztratil, nenašel jsem sebe sama, a tudíž vinní tím jsou ti druzí, to a ještě mnoho dalších věcí brání vývoji.

 

10/ Strnulost jako předzvěst boje

Strnulost, bohorovnost, zachumlání se do svého pohodlí, neschopnost bojovat svůj každodenní boj v tom co je nám dáno v našem osobním, pracovním, případně i tvůrčím, milostném životě, existenci, takové ticho, je tichem před bouří, předzvěstí boje.

Zatím nebyla prozkoumána biochemie bojovníka, v případě že boj není nutný a vše ukazuje na jeho nesmyslnost. Mnohdy boj za vlastní pravdu bývá tragikomický. Ovšem mnohé musí být vybojováno, aby se pravda projevila.

Strnulost ještě je třeba rozlišovat od období oddechu, relaxu, odpočinku, kdy člověk regeneruje síly či se uzdravuje. Obojí je ovšem pauzou před dalším bojem, kterému se člověk může mnohdy vyhnout, má-li dost rozumu. Někdy to ovšem nejde. Jsou bojovníci, kteří bojují předem prohrané boje a přesto je to žádoucí, protože to přispívá k dobrému.

 

11/ Je třeba fyzicky bojovat – sport, války?

Potřeba fyzického boje, pokud se odehrává ve fázi sportu, je stále ve znamení soukolí známého chleba a hry. Sport amatérský rekreační, je vzhledem k tomu, že z jedinců odčerpává přebytečnou energii a mnohdy vede k posílení zdraví prospěšný. Po praktickém dosažení hranice lidských možností na poli profesionálního sportování se tento stál hrou peněz, zájmu médií a kolotoče mezi hráči a pozorovateli.

Války jsou naprosto zbytečné. Přesto se najde vždy někdo, kdo svým přístupem k věcem lidským a Božským tuto válku vyprovokuje a kdo ji iniciuje. Obvykle i se znalostí poměrů a tím, že ví, co bude následovat. Všechno má svou dopředu danou a v průběhu bojů se měnící strategii a taktiku. Nezřídka bývají příčiny válek etnické, náboženské, vyplývající z různého životního stylu, z jinakosti kultur, ale převážně jde o území a přírodní zdroje, které s tím a za tím stojí. Vnímání a respektování jinakosti, zabránění expandování násilí je otázkou na pořadu dne.

Tvůrcům míru by lidé měli být vděčni. Tvůrcům trvalého míru aspoň na daném území obzvláště. Mír a harmonie v duši je stav blaženosti. Otázkou zůstává, zda je možný trvalý tento stav a jaký má vliv na psychiku. Rozhodně je možný dlouholetý, bez absence aktivity, všeho běžného každodenního co patří k životu. Zůstává však možné, že při oné harmonii v duši hrozí strnulost, ztráta zájmu o věci vnější, kdy se natolik pohroužíme do svého nitra, že nám je lhostejný život bližních, kteří trpí, je zde možnost omezení vlastní aktivity a tak omezení vlastního rozvoje. Lidé ovšem mnohem častěji posuzují věci vnější, utvářejí si na ně svůj názor, který pak presentují. A to na všech úrovních. Jednací stůl směřující k dohodě, kde hrají roli velmi komplikované podmínky, jedině to může vést k míru. Tak tomu vždy bylo a je. Bez kompromisu a ústupků se neobejde nic. Nic v každodenním životě ani na mezinárodním poli. Svět prochází zásadní proměnou a určitým vstupem do neznáma. Aby se ono otevřené a tajemné nestalo nebezpečným a nesmyslně hazardujícím je třeba hlavně trpělivosti a moudrosti. A obratu ke skutečným životním hodnotám od nesmyslných povrchních blábolů.

 

12/ Vítězství, prohra a boj

 

Často se citují výroky, jako vítěz bere vše, či dějiny píší vítězové. Ovšem vítěz může o vše v průběhu času přijít a s odstupem staletí či tisíciletí historici píší o bojích naprosto jinak, než jak je prožívali současníci, kteří se jich účastnili, taky na své soukromé boje se díváme jinak s odstupem času, jak v životě probíhá.

Spousta lidí vstupuje do boje s touhou po vítězství. Ale těch, kteří ho dosáhnou je nepoměrně méně než těch, kteří prohrávají a vytoužené mety nedosáhnou. Záleží to samozřejmě na schopnostech, talentu, okolnostech, ale nezřídka na náhodě, vrtkavém štěstí. A mnohdy Ti, kteří se cítí být poraženi v budoucnu, které jim dá za pravdu, mohou hrát velkou úlohu, o čemž může svědčit Kristovo učení. Prohra je mnohdy pro život člověka lepší než oslňující vítězství. Vítězící v nánosech času stejně pominou, zapomene se na ně a nezřídka na ně zapomenou i ti, kteří se na vítězství podíleli. Vítězství je prchavý záblesk času, který bývá zapsán především v mysli toho, kdo vítězil. Samozřejmě boj, který předchází je náročný a namáhavý. Často mají pravdu ti méně aktivní, méně ambiciózní, kteří se boji vyhnou v přesvědčení o jeho nesmyslnosti. Nasazení vlastních sil, touha po zviditelnění může být i kontraproduktivní. Leč člověk nemůže zůstat bez práce a bez činnosti. A zde se snaží být aspoň dobrý. Ovšem společnost výkonu nutí lidi jit na pokraj jejich možností a dále prostě jít nemohou, není to v jejích silách a postrádá to i smyslu. Tam kde méně lidí, může udělat totéž jako lidí více je při stejném nasazení ještě možnost hovořit o smyslu práce. Ale tam, kde je práce ponížena na novodobé otroctví, s tím, že novodobí otroci jsou ještě za práci vděčni, protože jak jinak by se živili, zůstává rozum stát nad lidskou zvůlí na jedné straně a lidskou bídou na druhé straně. Člověk se v průměru má materiálně o něco lépe než před pár desetiletími. Vítězství nad materiální bídou bude ještě nějaký čas trvat, proher může být mnoho. Ale poučení z tohoto boje přenáramné. Individualita vede také svůj těžký či třeba i lehčí zápas ve svém osobním boji. Prostě, kde se podíváte tam samý boj. Boj o sebe sama, případně se sebou samým bývá z lidského hlediska tím prvotním, pro obrovskou většinu lidí tím prioritním, nejdůležitějším.

20.12.2016

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *